STÁTNÍ MATURITY BEZ ŠIDÍTKA (II)

Státní maturity 

aneb

(II) Kult bezhlavého testování

(paranoidní črta)

( P O K R A Č O V Á N Í )

„Koordinátor předmětu musí hlídat, aby byla banka úloh naplněna rovnoměrně. Tedy aby pro úlohu na 26. pozici testu neměl 20 otázek, ale naopak chyběly úlohy pro 14. pozici,“ je ve svém živlu Zelený.

V některém starším čísle časopisu Týden Dobeš papouškuje po Zeleném, že prý mu „vysvětlil“, kolik je možných % náhodných odpovědí (t.j. bodový zisk, kterého lze podle počtu pravděpodobnosti dosáhnout jen pouhým hádáním). Otázka, kdy ten kdo hádá, má 50% naději, že se správně trefí (při čtyřech alternativách), je docela povedený kousek! Neumětelství.

x

Psychometrie pracuje třeba také s pojmem „kreativita položky“. To odborníci z Cermatu nikdy neslyšeli.

„Pak už následují pretesty, během nichž se každá úloha předloží až dvěma stovkám žáků, vysvětluje Pavel Zelný.“ (píšeme, jak čteme z novin) – Možná si všichni čtenáři nevšimli, že jméno je tu trochu zkomolené. Právě na taková přehlédnutí sází většina testových otázek!

Jinak ale se opravdu snaží s vážnou tváří tvrdit, že dvě stovky žáků poznaly už některou otázku dopředu?!! To nelze. To je balamucení. Takže nasadili nějakou takovou „co nejvíce podobnou“ …

Následuje popis dalších náročných operací, a -

„pokud úloha nevykazuje při zmíněných testech žádné vady, vloží se do banky.“ „Poté přichází další fáze: samotné sestavení testu. Koordinátor dává jednotlivé úlohy dohromady. Při tom musí ctít řadu složitých pravidel - namátkou: pokud zařadí úlohu, která se podle předpokladů bude lépe řešit chlapcům, musí být v testu i obdobná úloha pro dívky.“ - to už je ale houpání opravdu k nevydržení, pane Zelený. Poslouchá se to sice hezky, ale toto nedokáže nikdo na světě!

x

Je takový vtip: Mužík v konzumu do sebe láduje jednoho panáka vodky za druhým, žena doma lamentuje. Dcera (dospělá) už to nemůže vydržet a jde za ním: -Pojď domů! On jí podá sklenku, aby se taky napila. Brr!!! Otřese se dcera. 
-A co vy si jako doma s matkou myslíte? Že já tady piju med?

Tento vtip má mnohé společné se Zeleného snahou přesvědčit bezelstné novináře o tom, „jaká je taková výroba testů nesmírně obtížná a náročná“ – že to není žádný med!

Ve skutečnosti jde jednou o legrační pokus ospravedlňovat společensky nežádoucí jev jako je alkoholismus, jindy - podle stejného melodramatického libreta – o pokus zastírat jiný odpudivý jev, nestydatou hamižnost taškáře. (Racionalizace, říkají tomu doktoři na hlavu).

TIP NA KLIP č.3

Třída, kde probíhají maturitní testy. Pracujícím studentům jsou vidět jen ohnutá záda. Občas nějaký zvedne hlavu a dívaje se před sebe „na tabuli“ – přemýšlí, po chvíli perem vyplňuje pracovní list. Pohoda, klid. Detail volné ruky jednoho ze žáků, která nenápadně tu zajede do vlasů, tu spočine na bradě, jindy promne ucho či nos. Nikdo nemá šanci poznat, že onen žák „vysílá“…

(střih)

V cirkusech po celém světě je občas možno vídat jedno číslo: KŮŇ POČTÁŘ! Volající děti zadávají příklady z počtů a koník v manéži hrábne nohou právě tolikrát, kolik dělá správný výsledek. Děti, a možná nějaký dětina se radují: on počítá! Jiní vědí, že jde o nezasvěceným utajenou signalizaci mezi cvičitelem a zvířetem. Žákům podobný nácvik zabral mnohem méně času...

(střih)

Rozhovor s cirkusovým cvičitelem: „Na tom vůbec nic není. Když já udělám TOTO TAKHLE, tak můj kůň hrábne tou nohou. Když já přestanu, tak von taky přestane. Musí to být nenápadný. Jo, a muselo se to nacvičit.. Ale jak říkám – celej fór je v tom, aby to bylo nenápadně!“

(střih)

Rozhovor se žákem, říkejme mu třeba JEŠTĚD DVA: „Nacvičili jsme si tohle - VLASY, UŠI, NOS A BRADA. To je a), b), c) nebo d). Muselo se to cvičit... Ale celej fór je v tom, nenápadně! Protože učitel, kterej bude mít dozor, z toho musí vyjít tak, aby si zachoval důstojnost, vždyť on nijak za tu ptákovinu nemůže!“

x

Dobeš selhal jako manažer, když příslušná místa neobsadil někým alespoň trochu znalým problematiky!

Marek Přibyl v pátečním Právu v článku „Ministerstvo školství jen pro politické sebevrahy“ sice na něj pěje ódy, když uvádí: „Ministerstvo totiž funguje řadu let hlavně tak, že si najímá firmy. Najme se firma, jež připraví výběrová řízení, tam je vybrána další firma, ta si najme externí zaměstnance a ti něco pro ministerstvo udělají. Třeba připraví další výběrové řízení. S tím Dobeš… nesouhlasil.“ Avšak, co proti tomu udělal jinak, se už investigativec zeptat zapomene. 
„Kantoři s ním byli většinou spokojeni. Často tvrdí, že Dobeš je vůbec prvním ministrem, kterému na nich opravdu záleží“.

Od koho to ví? Inu, od Dobeše.

Zůstává otázka, jestli mluví o těch kantorech, kteří budou u státních maturit degradováni na školníky, vykonávající u testů pouhý dozor, kteří, frustrovaní a otupělí léty šikany, kdy museli absolvovat celou řadu přihlouplých školení s obskurními školiteli, samostatně neznalými odpovědí na žádné elementární doplňující otázky ("To se nám neřeklo!"), ale darmojedů dozajista výborně placených. 
Takováto školení znamenají potom pouhé rituální tance, zkoumající, jestli MŠMT kantory dosud ovládá.

„Na školeních byla maximální účast a někteří si i dělali poznámky („Během 90 minut nesmí nikdo dovnitř ani ven, píši si. A to už prosím proč? Aha, podváděli by s taháčky, rozumíme!“), pane ministře.“

„Prvomájového průvodu se zúčastnil ohromný počet lidí a někteří i s mávátky, soudruhu prezidente!“

(Cítíme ten rozdíl: tam bolševicky soudruh, tady demokraticky pan.)

x

A nakonec, je-li to od Dobeše skutečně řeč (Přibylem poctivě přetlumočená) o těch vděčných kantorech, kteří musejí nechat svoji letitou práci „testovat“ někým zvenčí, o jehož kvalifikaci nikdo z mocipánů neumí říct to, ni ono.

„Dobešův případný nástupce bude muset zvládnout přípravu srovnávacích zkoušek v 5. a 9. ročnících ZŠ; pilotní testování je připraveno již na podzim a tendry jsou v plném proudu… A především pak zkrotit rozjetý vlak naplněný výbušninou – státní maturity. Při podzimní celostátní generálce se vyskytlo 12 tisíc chyb. Víte, co je to za neuvěřitelnou práci uhlídat ministerský Cermat? řekl Právu Dobeš“.

Vypočítává další Dobešovy hrdinské skutky v Právu Přibyl. Potřebuje laskavý čtenář nějaké další důkazy indolence valné části českého novinářstva? Neumět rozlišit papalášovy proklamace od skutků – toť taky umění! Hodně užitečné pro oba.

(Je to jak rozmluva mezi mužem pod pantoflem a jeho psychiatrem: 
Já jí nedokážu nic odmítnout, ale to ještě neznamená, že s tím souhlasím! 
Jste na dobré cestě!, pochválí odborník a obejmou se...) 

Zatím držíme názor, že právě ono neuhlídání Cermatu je dalším příkladem jednoho z mnoha Dobešových selhání. Nové tendry (kdo je vyvolal?!), nový sídelní objekt pro Cermat atd. A pan ministr Dobeš všechno „hlídá“! 
 

Hlídací pes, který štěká – nekouše! Tak mohl znít závěr textu v Právu, aby člověk místo nevěřícného kroucení mohl hlavou uznale přikývnout ke zprávám, které by ale nesměl prefabrikovat sám náš hrdina...

x

Že je Dobeš s Cermatem na dobré cestě, snažila se v jiném vydání přílohy LN Akademie (26. dubna) vsugerovat novinářka Hníková řediteli jednoho gymnázia, vcelku decentně zoufajícího nad neuvěřitelnými výmysly, které pokrokové výdobytky cermatovských maturit provázejí – například po napsání testů celý měsíc nejistot v očekání výsledku! „A to zároveň probíhají i přijímačky na vysoké školy“... Opomíjíme však, proč státní maturitu vůbec děláme. Studenti si mohou u zkoušky zvolit dvě úrovně náročnosti, nikdo ovšem neřekl, jaký to má smysl.“ pravil ředitel.

„Možná se to časem vystříbří. Maturita ve vyšší úrovni obtížnosti se třeba stane vstupenkou na některé vysoké školy...“, pokouší se Hníková. 
„Správně říkáte, možná se to vystříbří... Věříme, že to tak jednou bude. Jistotu ale nemáme, a startujeme projekt za stovky milionů.“, žehrá ředitel a přidá historku, jak poradil studentům, aby si zkoušku ve vyšší obtížnosti přidali jako nepovinnou, což lze, a mnozí ho poslechli. 
 „Když se na podzim přihlašovali, přicházely z Cermatu (Hníková v LN napíše „přicházeli“)… instrukce: Pokud nezvládnete nepovinnou zkoušku, na vysvědčení se to nepromítne. Poslední výklad je ale úplně jiný... jak teď mají studenti vysvětlovat třeba babičce, že mají vyznamenání i když je na vysvědčení napsaná pětka. Dotázal jsem se ministra školství, zda by nemohl něco udělat. Druhý den jsem dostal odpověď: 
Na základě mého podnětu byl z webových stránek vymazán podzimní pokyn, který říkal, že pětka na vysvědčení nebude.“ 
- to sdělil ministr, psycholog, „Pirueta“ Dobeš. 
 

Tato zpráva vrcholně znejistila ty ředitele, který by chtěli věřit ujišťování Zeleného, že na výsledky škol nebude brán zřetel: Jo, Cermat něco naslibuje a ten  chaot  to pak změní – je už slyšet.

TIP NA KLIP č. 4

Třída, kde probíhají maturitní testy. Pracujícím studentům jsou vidět jen ohnutá záda. Občas nějaký zvedne hlavu a dívaje se před sebe „na tabuli“ – přemýšlí, po chvíli perem vyplňuje pracovní list. Běží poslední třetina 90ti minutového časového limitu.

Každou chvíli sebou jeden žák, sedící někde v popředí, nápadně škubne, někdy se až otřese. Dohlížející povinně cizí kantor jej znepokojeně pozoruje, pak už nevydrží, a ptá se: -Není vám něco? Žák neodpovídá, o slovo se přihlásí jedna dívka. - Prosím, to on někdy dělá! Když je třeba hodně nervózní. On má nějakou formu EPI- .

Kantor uspokojeně přikývne. (Pro sebe potichu šeptá: -Bože, ať už je konec! Taky bych šel na záchod!) "Epileptický" žák, říkejme mu třeba JEŠTĚD TŘI: „Tento způsob máme jen v záloze, je totiž trochu moc zdlouhavý.

Ale zase má tu výhodu, že by tady kolem stěn mohli stát dozorující třeba v dvojstupu, a koho by napadlo dávat do souvislosti moje škubání s pohybem vteřinové ručičky na hodinách támhle na zdi?

Když je ručička na 3 a já škubnu, odpověď na danou otázku je A). A tak dále 6 = B), 9 = C), 12 =D). Chápete? Mezitím každý může sklonit hlavu a dělat co se mu zachce, aby to nebylo tak nápadné. Zabere to ale víc jak půl hodiny, odvysílat celou relaci od začátku do konce.

Známe rychlejší způsoby, takže relaci klidně před koncem vymezeného času odvysílám dvakrát.“

(střih)

Klip by pro jednou mohl končit „prorockými“ záběry, jak do třídy vchází ředitel a rozechvělým hlasem říká: „Žáci, konečně – po měsíci čekání máme tady z Prahy ty výsledky. A hádejte! Ještě chvíle napětí – to už vydržíte! Nuže, v testech jste všichni dopadli – výborně? Dobrá zpráva pro vás, i pro naši školu (dojatě), moc vám všem děkuji!

(střih)

Záběr na JEŠTĚDA TŘI, létajícího nad hlavami spolužáků.

(střih)

Ředitel (nechápající): Mirku Dušíne, proč taková sláva? Vy jste je snad potajmu doučoval?

Hurónský řev žáků.

(střih)

Dušín, sklánějící se k řediteli, něco mu šeptá.

Hurónský řev ředitele.

x

Tím, že tyto úřednické posty obsadil „svými“ lidmi, nejen že se sám od nich dožil zklamání, ale dovršil dlouhodobý proces degenerace úředníků tamtéž: Jistě, jeho pravá ruka Machálková se svou hezkou tvářičkou byla přímo stvořená pro hlavní roli v inscenaci staročeské morality Kdo šetří, má za tři (pro někoho v příliš doslovné režii), ale těžko po ní mohl někdo chtít, aby pokládala Zelenému kvalifikované otázky typu: Jsou vaše testy validní vzhledem k deklarovanému cíli, jímž je úspěšná maturita?

Validita testu: Validita patří k základním pojmům testování (educational measurement).

Když konstruujeme či vybíráme test, musíme si položit otázku, do jaké míry skutečně testuje to, co si myslíme, že testuje, respektive to, co bychom chtěli a potřebovali, aby testoval. V této souvislosti hovoříme o validitě testu, respektive validitě testových výsledků. Máme-li validní výsledky, znamená to, že interpretujeme data ve shodě s tím, co jsme skutečně naměřili... Pro úspěšné posuzování validity evaluačních nástrojů je třeba si zapamatovat několik základních pravidel:

Validita vyjadřuje míru adekvátnosti interpretace výsledků testu či jiného evaluačního nástroje vzhledem ke konkrétní testované skupině. Validita tedy není vlastností testu samého. Většinou pro zjednodušení hovoříme sice o validitě testu, ale správně bychom měli hovořit o validitě závěrů, které z daného testu vyvozujeme v konkrétní situaci. Například test z matematiky, který bude poskytovat validní výsledky ve skupině žáků 2. stupně základních škol pravděpodobně nebude mít vysokou validitu pro maturanty gymnázií. Pravdivý bonmot praví: test je validní, měří-li ještě něco jiného nežli sám sebe!

Což je problém všech testů produkovaných Cermatem. Se srovnatelným výsledkem (procento úspěšných x neúspěšných) jdou testy z ČJ administrovat primánům i oktavánům! Diferencovat mezi těmito dvěma vzorky se jaksi nepodařilo... Neboli jsou samoúčelné. (JAK měřit? Neví se.) Vyvstává ale naléhavá otázka, co je tady potom zbytečné?

A) Má bystrý žáček chodit do školy dalších 8 roků, aby pro tzv. maturitu fyzicky dozrál?

B) Takový test?

x

Pravdou je, že z nějakého důvodu každá libovolná sada otázek (třeba rébusů) má jednu vlastnost: Najdou se tací, kteří odpovědí na všechny, někteří jen na polovičku atd. Maturitní otázky z ČJ založené na principu „chytáků“ (Klub hádankářů by vyhověl stejně a třeba zdarma. Navíc jejich chytáky jsou vtipné.) budou testované diferencovat - klíč (počet bodů potřebných k úspěšnosti) dopředu stanovuje Cermat:

Na základě námi sestavených souborů otázek něco měříme. (Neptejte se, jaké jsou to otázky, ani proč právě tyto. Neradi bychom říkali nahlas: Protože nás nic jiného nenapadlo.)

Žáku, alou na testy! Prozradíme ti účel: Budeme tomu říkat maturita! (A máme odpověď na nejhlavnější otázku – CO měřit!)

x

Malý příklad - realistické srovnání, jak by mohla vypadat maturita skládaná ústně, a ta s otázkami testu:

Úloha 4 z generálky z ČJ zněla takto:

„Výchozí text k úloze 4

ŽÁDÁME CESTUJÍCÍ, ABY SE ZA JÍZDY PŘIDRŽOVALI

Která z následujících možností nejlépe vystihuje charakter výchozího textu?

A) důležité upozornění

B) naléhavá žádost

C) nezávazné doporučení

D) zdvořilá výzva“

Kdyby totéž dostal žáček při ústní zkoušce, mohl by nahlas přemýšlet! -Záleží na kontextu! řekl by třeba. Učitel: -Co je to kontext? Žák: Souvislost. Učitel (pobaveně): -Takže mluvme o kontextu. Žák:

-Jinak to budu vnímat já, když třeba pojedu večer z mejdanu (pardon). Tak to pro mě bude C-éčko. Copak je to nějak vymahatelné? Ještě se budu koukat vyzývavě kolem!

Jinak to ovšem bude brát právník dopravního podniku, když se já při náhlém prudkém zabrzdění pádem na zem zraním a budu se domáhat se náhrady škody a když právník sežene svědky, že jsem se nedržel. Ten by bazíroval na Á-čku, jistě. „Naléhavá žádost“ to bude pro mou babičku, když s ní pojedu bez držení.

A pro suchara, kterej to bere čistě akademicky, jde o „zdvořilou výzvu“. Ale to je, jak říkám, bez kontextu! To máte jako – mohu uvést jiný příklad? Komise: Rádi si poslechneme!

Žák: -Tak mě teď narychlo napadá třeba fráze: Arbeit macht frei. Je to a) nesmysl, b) lidová moudrost, c) propagandistický žvást, nebo d) sentence nějakého filosofa?

Předseda komise: - Děkujeme, to stačí! Máte jedničku. Pamatuji, že dříve tento nápis zněl: Cestující jsou povinni se za jízdy držet! Proč? Proč tam všude třeba nenapíší: Žádáme cestující, aby si, je-li místo, sedli? Nebo: Žádáme cestující, koukejte se z oken!, přidává se na žákovu stranu.

(Po žákově odchodu: -Máte bystré žáky. Já taky ty suchary z Cermatu nemusím.) Ale podle Cermatu – jediné správné je ad) D, všechny jiné odpovědi je třeba brát za špatné! A žáka (na jeho mínění se nikdo ptát nebude) je třeba brát za hlupáka.

x

Chápeme-li (z definice) logistiku jako strategii řízení dodavatelského řetězce, jiný dodavatelský řetězec začíná sadou otázek (veledůkladně střežených a odtajněných teprve bezprostředně před zahájením práce) a končí u ruky maturanta, držícího pero a zaškrtávajícího správné a), b), c) či d). Úspěšně maturovat půjde totiž s využitím pouze první signální soustavy!

TIP NA KLIP č. 5

Byla by škoda, kdyby Dobeš, takto profesí psycholog, si v klipech nezahrál! Bude třeba moci vysvětlovat.

Dveře, na nichž je nápis PSYCHOLOG, se otevřou, a v nich stojí stále se usmívající žoviální Dobeš:

„Tak to vám vysvětlím: První signální soustava se vyskytuje u zvířat a člověka. U zvířat jsou jen konkrétní signály (např. optické, akustické, vibrační).

U člověka je vytvořena ještě druhá signální soustava - je to reakce na slovo (čtené, psané, vyřčené).”

(střih)

Třída, kde probíhají maturitní testy. Pracujícím studentům jsou vidět jen ohnutá záda. Občas nějaký zvedne hlavu a dívaje se před sebe „na tabuli“ – přemýšlí, po chvíli perem vyplňuje pracovní list.

(střih)

Detail na učitele za stolkem. Dozírající kantor, cizí jak víme, občas zívne, občas koukne na hodinky, jinak nemá „do čeho píchnout“. Takový klid, taková pohoda. Nikdo ani nekouká po druhých.

(střih)

Žák, říkejme mu třeba JEŠTĚD ČTYŘI, vypráví:

-Viděl jsem kdysi v Paříži nebo v Amsterodamu, v krámku s potřebami pro kouzelníky, jednu takovou pomůcku. Tak jsem uzavřel kontrakt s deseti svými spolužáky a poslal si pro ni. V podstatě jde o malou technickou hračku: já si někde na těle ukryji takový přístrojek na vysílání signálů. Spínač mohu mít leckde. Třeba v botě, nebo v podpaždí. No a příjemce má jen takovou malou destičku, kterou přilepí leukoplastí – třeba do slip, nebo kalhotek. A ono mu to vždycky zavibruje. Má to docela dobrý dosah.

Cože – na kolik mám ty kontrakty? Že jste to vy, vám to teda řeknu. Od každýho dostanu padesát. Tisíc. To mi dá půl mega! Voni ti potřební jsou trošku hloupí, ale fakt dost bohatí! A já jsem chytrej! Nakonec, nejsou celý takzvaný maturity JENOM o penězích? Já nebudu ten blbej! Taková šance se nebude opakovat.

x

Nikdo dosud neřešil problém zátěže maturujícího žáka. Nervozitu vyvolávající vědomí uplývajícího času, do toho změť často zmatečného textu, který je nutné číst pětkrát, než na vás vykoukne chyba, anonymní (cizí) dohližitel - a často otázky, na něž jedinou správnou odpověď zná obskurní zadavatel. Kolik procent chyb pak zapříčiní tohle všecko? (Je ten Dobeš vůbec psycholog?)

Při maturitách „postaru“ měli hlavní slovo „domácí“. Žáka dobře za léta znali, věděli co lze očekávat, a tak mohli mít pochopení pro jeho případný stres a pomoci. (Takové, kteří „na studium neměli“, mohla škola vyselektovat předtím již x-krát...) Šlo o slavnostní a důstojné zakončení mnohaletého vzájemného kontaktu. Však na to mnozí rádi vzpomínají celý život. Tolik let nás týral, ale u matury? Frajer! (Je ten Dobeš vůbec psycholog?) Je to další selhání.

Zatímco dobešové před ním dali skandálně bianco důvěru tomu, co jim dopředu slibovali (14 let – není to do Guinessovy knihy?), bylo to teprve za jeho úřadování, kdy TO NĚCO SLIBOVANÉ vylezlo na světlo! (Chceme tu hovořit jen o generálce z ČJ s tím, že přirozeně něco pokud možno „co nejvíc podobné“ bude obsahem testu ostrého.) Nikdy se Dobeš, ani nikdo z týmu na to ani nepodíval! 

(Bude dokončeno)